Je čtvrtek poledne, 25.7.2026. Auto přioravené, vše naložené, všichni na palubě, tak jedeme. Cesta na Slovensko až do Maďarska. v tom vedru v pohodě. Na tachometru 120. 50 km před Budapeští si myslíme, že jsme skočili v čase a prostoru a že jsme na D1. Zácpa. moc se nepracuje a pak jsme potkali smajlika, že sorry jako, ale dalších 45 km máme smolíka na zůžení. Naštěstí jsme v levém pruhu zůžení a můžeme se vymanit z dálnice objížďkou přes Budapešť. Maďaři asi s takovými jako já počítali a tak se na dálnici za Budapeští potkáváme s auty ze zácpy, co stály v pravém pruhu zůžení. Jedeme směr přechod Röszke / Horgoš. Na poslední čerpačce před hranicí je ÖMV Röszke. Tam si odfrkneme a jedeme dál. Je 19:00. Jelikož je čtvrtek večer a nejsou prázdniny, riskneme to přes dálniční přechod. Maďarští celníci opět ale dostojí své pověsti a tak s pár autu, kdy je to běžně na 5 mimut, byly před námi 2 auta, po skvělých a zbytecných 30 minutách přejíždíme k srbské celní kontrole, kde jsme do 2 minut pryč a už jedeme Srbskem. Na dálniční benzínce zastavujeme, dotankuji plnou plnou / full full, koupime nějaké pamlsky. Posedíme u kávy a já konečně u piva, Staropramen na srbské benzince. Volant si bere manželka a utíká s ním domů. � Kecám, manželka přebírá žezlo a jede dál Srbskem. Po pár hodinách se vystřídají s dcerou, kdy si auto beru do svých rukou v kopcích před Bulharskem.